Jdi na obsah Jdi na menu


 

Moje operace - Úplné odstranění štítné žlázy (TTE)

 

Místo: Nemocnice a poliklinika Clinicum Vysočany, Praha

Operatér: primář MUDr. Jiří Svoboda, kterému bych tímto chtěla moc moc poděkovat a nejenom jemu, ale i celému týmu lékařů a sestřiček vysočanské nemocnice.

Datum: 2. dubna 2007

Čas: 9.30 - 11.30 hodin

Bala jsem se, nebudu psat, ze ne...ale uz vic nez rok jsem byla smirena s tim, ze me operace ceka a mela jsem spoustu informaci. Doma jsem se drzela a snazila jsem se nepripoustet si, ze za par dni uz jdu, proste jsem na to nemyslela. Padlo to na me az v nemocnici, ten typicky strach - jestli se vzbudim, bude to bolet, budu moct vubec mluvit a polykat?!

 

Do nemocnice jsem nastupovala den predem tj. 1.4.2007 v 18h. Cekani nebylo nic prijemneho, na pokoji se mnou byla jedna starsi pani po operaci zlucniku. Mela jsem stesti, kolem devate vecer privezli holcinu v mem veku se zlomenou nohou, tak jsem si hned mela s kym povidat a uteklo to. Dostala jsem cipek, injekci proti srazlivosti krve, zmerili mi teplotu a tlak a pak uz jsem jen cekala na dalsi den. Na noc jsem dostala prasek na spani. Sice mi zabral, ale kdyz to porovnam s tim, ze ten samy prasek jsem si vzala asi treti den po operaci a spala skoro 14hodin nepretrzite, musela jsem byt opravdu hodne nervozni.

Operovali me jako druhou ten den. Rano jsem dostala jeste jednu tabletu na uklidneni. Ze salu si toho moc nepamatuju, jen jak me tam dovezli, napichli mi zilu, taky jsem slysela, jak probouzeji z narkozy pacienta, ktereho operovali prede mnou. Pani anesteziolozka byla moc mila, stejne tak vsechny sestry na sale. Prilozily mi k obliceji takovou tu masku a me se chtelo okamzite spat, no spis takovej pocit jako kdyz omdlevam a nekdo mi zezadu tlaci do hlavy. Primar prisel az kdyz jsem spala (pry :o)). Nepamatuju si ani prevoz ze salu (i kdyz jsem pry bezprostredne po probuzeni zvracela, ale to je pry u operaci krku normalni). Uplne jsem se vzbudila az na posteli (JIP prestavovali, takze me odvezli primo na pokoj). Byla jsem prekvapena, protoze jsem necitila vubec zadnou bolest a mohla jsem polykat i celkem obstojne mluvit. Do zily mi kapala infuze, pak jeste neco proti bolesti a vapnik. Sestricky me chodily neustale kontrolovat, merily mi tlak a ptaly se, jestli necitim brneni v prstech. Hodinu a pul po operaci jsem uz napsala prvni smsky a pak jen spala a spala. Navecer dorazila mamca na navstevu, tak jsem s ni uz mluvila. Z krku mi vedl dren, ze ktereho do banky odkapavala krev a hnis z rany, ale moc toho nebylo, ani mi to nijak nevadilo. Taky jsem nesmela vstat z postele, i misu na curani mi prinesly. Pomalinku jsem brckem upijela caj, ale v noci jsem bohuzel jeste nekolikrat zvracela. Toho jsem se bala, ale opravdu to slo bez sebemensich problemu.

Druhy den me sestry nutily pomalu vstat a dojit se oplachnout, na malou atd. Bylo to dobre, lezenim je clovek hrozne unavenej az malatnej. Takze odpoledne jsem se uz s rehabilitacni sestrou prochazela po chodbe, pravda s tzv. kabelkou, coz tady rikaji te lahvicce od drenu, takze jsem byla fakt kocka:o).
Navecer jsem dostala jeste injekci proti bolesti a sumivy vapnik. Ten den jsem snidala housku namacenou v caji, k obedu krupicovou a k veceri bramborovou kasi.

Treti den jsem uz normalne chodila, dren mi rano odstranili, to bylo malinko neprijemne. Jedine co mi vadilo byla kanyla v ruce, pro pripad, ze by bylo potreba, dat mi infuzi s vapnikem. Hladinu vapniku mi merili prvni a treti den po operaci. Tlak, teplota a krevni testy byly rozhodujici pro propusteni domu. Treti den jsem si uz mohla dat sprchu. Na pokoji byla legrace, mela jsem opravdu stesti na spolulezici, i kdyz se s jizvou neda moc smat, tak jsme si legrace uzily az az. Domu jsem sla ve ctvrtek rano 5.4.2007.

V pondeli 9.4.2007 mi odstranili stehy a ja konecne videla, jak vypada moje jizva. Rana je sita specialnim zadnim stehem, takze se jedna v podstate o jeden jediny steh. Jeho odstraneni bylo trochu neprijemne. Ale jsem moc spokojena, jizva vypada opravdu moc hezky, verim, ze za nejaky cas nebude videt vubec. V utery 17.4. 2007 jsem byla u sveho endokrinologa na kotrole. Histologie je v poradku :o)! Lekar byl spokojen jak s hodnotami v krvi, tak i mym stavem. Nasadil mi hormon stitne zlazy Euthyrox 100, pozdeji 150. Jeho hladinu v krvi bude dal sledovat, jestli bude dostacujici nebo ne. 30. 9. 2007 nastupuji do lazni Jesenik na tritydenni pobyt, takze jsem moc zvedava a tesim se na relax.

Vsem, co to mate pred sebou chci vzkazat: niceho se nebojte, opravdu jsem cekala, ze to bude bolet a bolest jsem necitila. Na operaci jsem byla poprve a jsem srab v techto vecech. Jedna z nejhorsich veci je to cekani na operaci, pak to zaspite a den ode dne se budete citit lip a lip. Doufam, ze Vam moje vypraveni dodalo silu a vse v pohode zvladnete! :o).

 

P.S. Jestli se rozhodujete, kde operaci podstoupit, jdete do Vysocan. Vsichni jsou tu velmi profesionalni, hodni a hlavne, moooc hezci lekari:o).

Lenka (uz bez stitne zlazy :o))


Jizva bezprostředně po vyndání stehů:

Obrazek


 Moje jizva po týdnu: 

Obrazek

 

Moje jizva 14 dní po operaci:

Obrazek

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Andy - pro Hanku

2. 8. 2010 14:24

Asi záleží odkud jsi. Já jsem v Brně čekala 14dní na operaci. Ohledně zotavení záleží jestli ti odejmou celou ŠŽ nebo jen půl. Hlasivky to je u této operace choulostivé téma. Já jsem jen jeden den mírně chraptila a pak už bylo vše OK u někoho to trvá déle. Pročti diskuse dozvíš se víc:-)

Hanka - cysta na šž

31. 7. 2010 21:10

Zdravím všechny. Před 3 měs. mi zjistili,že se mi dělá cysta na pravém laloku.Třikrát mi vytahovali z ní vodu (10,14 a 6ml) Paní doktorka mi řekla,že pokud se to tam opět vrátí,tak půjdu na odstranění.CHtěla jsem se zeptat jaká je čekací doba na operaci, jak dlouho se z toho zotavuje kvůli práci a jestli často bývá problém s hlasem (jsem učitelka).Ještě jestli je nějak omezen po operaci fyzický výkon (trénuji mažoretky a tenisty).Mockrát děkuji za odpověď

Štěpánka - příprava na operaci

25. 7. 2010 21:26

Zdravím, totální odstranění štítné žlázy mohla bych poprosit o radu? chci zeptat zda někdo nemáte zkušenost s plánováním dalšího miminka? kdy po operaci je to možné? já si dala mateřskou na dva roky, po porodu jsem měla výsledky dobré a tak jsem prostě chtěla přejít z jedné mat. do druhé...žel mám autoimunitní zánět a půl roku po porodu nic moc a rok se s rokem sešel a musí štítnice ven:-) bojím se, že nebudu mít už děti nebo že budu mít problémy díky moc za radu....nebo napsání zkušenosti

valerie - hojení

16. 7. 2010 17:30

Mně pomohl po operaci báječně curenzym. Jizvy se mi rychleji zahojily a byla jsem dřív fit než obvykle.

Lenča - Pro Monu...

12. 7. 2010 15:58

Nějak se mi to tam popletlo,, ale Jani I si to také může přečíst jako ostatní - od toho to zde je, že..abychom si pomáhaly... ty naše stavíky sdělovat..

Lenča Pro Janu I - Pro Monu

12. 7. 2010 15:54

Ahoj Moni, no tak jsme na tom stejně. Mně bylo ouvej v pátek - najednou mě večer začalo bolet v krku nějak víc, i jako dusit - nebo já nevím jak to napsat, no prostě v krku bodavá bolest taková jiná - nepříjemná, pak mě táhnul celý krk - no něco. V pátek a sobotu se to nějak ustálilo - jen divné pocity na krku ty divné pocity bolesti v krku pryč - tedy já Ti povím, ale jak říkáš člověk se nesmí pozorovat - ale víš co, když to přijde - co s tím naděláš. Myslela jsem, že dnes pojedu do Motola na ORL - ale zase, když jsem si představila v tom parnu v autě - rozbila se nám klimatizace - tak to by mi bylo akorát tak hůř. Víš já si myslím, že ten autoimunitní zánět se tam zase nějak aktivuje či co, myslela jsem, že již to nikdy nebude. Musím si o tom promluvit s endokrinologem - uvidím, ale když jsem mu minule říkala o těch bolestech, řekl, že to není jeho parketa - ať zajdu na ORL - nerozumím tomu.No nic - už aby bylo chladnějš - ale to se jen tak nedočkáme - musíme se zaklimatizovat.
Měj se moc hezky a zase písni jak se máš. Pa Lenča.

Mona - Pro Lenču

12. 7. 2010 13:54

Ahoj Leni, no řeknu ti, že v tomhle vedru se cítím doslova pod psa :-( Všechno teď zkrátka "zlobí" mnohem víc... S krkem mám stejné potíže jako ty - pocit zduření, pálení a tlaky jako při škrcení. Nejvíc při zakašlání, špateném pohybu atd. No nejspíš si na to budeme muset zvyknout, protože se nezdá, že by nám od toho někdo nějak odpomohl. Snad jen čas... Já teď aktuálně řeším průjem svých malých dětí a přestavbu bytu, takže na sebe jako obvykle nemám čas. Ale možná je to tak lepší - člověk se nesmí moc pozorovat (hlavně když ta situace momentálně nejde vyřešit). Věřím ale tomu, že jakmile se ochladí a uplyne delší čas od operace, tak nám bude po všech stránkách určitě mnohem líp :-) Musíme vydržet!!!! Tak papa a drž se, Mona.

Pro Monu - PO TTE - pro autoimunitní zánět

7. 7. 2010 21:15

Ahoj Moni, tak v neděli to budou 2 měsíce po TTE.
Stále to není sláva. Je to na střídačku. Jeden den líp, další hůř - co nadělám. Dnes mě opět pobolívá
v krku, popálívá, v krku mám knedlík, tu mě píchne a pak nic - asi půjdu na ORL. Co ty jak válčíš, jak se máš - napiš. Měj se pěkně pa Lenča.

Zdena - Zdence

2. 7. 2010 20:13

Ahoj Zdenko!Jsem po operaci tři a půl měsíce jizvu jsem měla také oteklou .14 dní je chvilka opravdu se to bude týden po týdnu lepšit,jizvu mám ještě trochu zarudlou,ale je již krásně rovná a hladká.Opravdu to chce mazat,mazat.Také jsem byla vykulená ze všeho do půl roku se má vše srovnat tak uvidíme.Jedu ted do lázní,snad přijedu srovnaná.Moc zdravím Zdena.

EvaM - Zdence

2. 7. 2010 13:03

Zdenko, jsem 6 měsíců po operaci. První měsíc byl hrozný, jizva hrozná - tedy pocitově, táhla, otok, bolela, při polykání děs. Po dalším měsíci malinké zlepšení, další dva měsíce tomu moc pomohly. 4 měsíce po operaci lázně = další zlepšení. Dnes je jizva růžová a viditelná, ale polyká se mi lépe. Občas mě svědí, občas mě zatahá, při polykání ji už skoro nevnímám. Čekám další zlepšení, hlavně to, že vybledne. Chráním ji permanentně šátkem. Chystám se k moři, budu tam šátkovat a mazat OF 50.

Sára - čtyři měsíce po operaci

1. 7. 2010 16:49

Ahojky, zdravím vás tady všechny, hlásím se po delší době - jsem 4 měsíce po operaci, beru od začátku Letrox 100, kontrolní odběry asi po 2 měs. byly ok, teď jsem byla dva týdny na Turecké riviéře (před tím mi moře pořád spíš zakazovali kvůli jódu) a jsem naprosto ok, jizva malinká, jen trošku po polykání vrásní kůži ale co se dá dělat. Jinak cítím se výborně, s váhou jsem šla ještě nějaké to kilo dolů - teď jsem se na dovolené zase trošku vykrmila ale z přibírání jsem měla po operaci velký strach a to se naštěstí nedostavilo.

Zdenka - "Buřtík" nad jizvou

1. 7. 2010 16:35

Zdravím, jsem 14 dnů po komplikované operaci štítné žlázy a mám docela slušný otok nad jizvou. Na chirurgii můj operatér řekl, že tomu mám dát 2 měsíce, že se otok vstřebá.Prosím o sdělení podobných zkušeností.Děkuji

Petra - pro Monu

25. 6. 2010 21:16

Ahoj Moni, díky za odpověď. Jsem objednaná na Hradisko na září. Zatím jsem slyšela na tuto nemocnici samé kladné ohlasy tak snad to bude o.k.Mám čtyřletého syna a po tom co jsem přestala brát antikoncepci poněvadž jsme plánovaly druhé miminko se mi projevila zvýšená funkce štitné žlázy. Poté co jsem podruhé potratila a výsledky se opět zhoršily mi doktor doporučil operaci.

Alena - 4 dni po operaci štítné žlázy

13. 6. 2010 19:01

Zdravím, tak i já jsem dnes 4 dny po operaci štítné žlázy. Dnes mi prospustili z nemocnice v Motole. Operoval mi pan profesor Betka a vše bylo O.K., velká spokojenost s doktory i sestřičkami na oddělení. Výsledky budou do 14 dnů, tak ještě nervy mám, ale snad to bude vše v pořádku. Operace jsem se moc bála, ale pokud se někdo rozhodujete, mohu Motolskou nemocnici jen doporučit.

Lucka - pro Monu

12. 6. 2010 8:04

Zdravím Mono,píši jak jsem slíbila, sice se zpožděním, ale měla jsem teď rušné období, příjímačky na VŠ (bohužel musím kvůli práci)atd. Histolku mám negativní, díky bohu a před týdnem jsem byla na kontrole u své doktorky, která je nadšená z jizvy z odběrů, prostě ze všeho. Mudr. Smutný v Příbrami, je opravdu úžasný operatér,vstřícný prostě nej. Zůstal mi letrox 75mg a cítím se taky dobře, akorát mám na pravé straně, kde mi zůstala půlka ŠŽ pod jizvou hematom, který se vstřebává úplně pomaličku, ale to už je detail a samozřejmě jizva je taky citlivá a trochu mám ještě problém při polykání, ale vzhedem k tomu, že 17.6. to bude teprve měsíc co budu po operaci, tak si myslím nemám na co stěžovat. Doufám, že to půjde takhle dobře i do budoucna. Další kontrolu s odběry mám v srpnu, tak uvidíme. V srpnu už budu zpět v práci po mateřské, tak ještě uvidím co se mnou udělá ten stres, kterého mám v práci opravdu požehnaně, ale věřím, že teď už bude vše OK a Vám přeji to samé a moc děkuju za tuto super komunikaci. Samozřejmě zase napíšu, jak se to se mnou vyvíjí. Lucka

EvaM - 4 měsíce po operaci

8. 6. 2010 20:21

ahoj dámy, něco pozitivního... já jsem po operaci 4 měsíce a jsem naprosto v pohodě. Bezprostředně po operaci - tak měsíc - to nebylo nic moc, první měsíc opravdu blbý, bolest v krku, táhnutí a bolest jizvy, únava... ale pak to zmizelo. Momentálně jsem naprosto v pohodě, dala jsem si lázně, kde mě dali do kupy úplně a snad již definitivně - panuje tu dobrá nálada, procedury jsou fajn, procházky a výlety... prostě psychika se raduje a tím pádem se zlepšila i fyzička, a to výrazně.

Mona - Pro Lenču

7. 6. 2010 20:40

Leni, já bych se k té psychice tolik nepřikláněla. Žádný větší stres teď nemám a ve svém věku už poznám, kdy mi "pracují" nervy. Naopak bych řekla, že mám teď po dlouhé době klid a jsem psych. v pohodě. Před operací jsem měla samozřejmě strach, ale jakmile bylo po všem a dozvěděla jsem se, že je histolka negativní - všechen stres ze mě spadnul a bylo mi fajn. Tyhle potíže, které mám jsou jednoznačně fyzické následky odstranění štítky. Samozřejmě dobře vím, co dokáže psychika, že může již existující nemoc velice zhoršit, nebo doslova i zapříčinit vznik nějaké nové. Ale právě proto se tomu člověk nesmí tolik poddávat. Navíc já nejsem ten typ, který se jen tak "složí", nebo podléhá sebelítosti. Už jsem toho zažila dost a musím říct, že mě každá životní překážka nakonec spíš posílila a posunula dál, než naopak. A i tahle nemoc je svým způsobem dobrá životní zkušenost...jen je to prostě běh na "delší trať" a člověk je už z toho všeho mnohdy unavený. Ale poradím ti jednu věc: Přestaň o sobě přemýšlet tímhle "nemocným" způsobem - zkus se vidět víc jako ten šťastnější člověk (ten, který není nijak vážně nemocný a nemusí překonávat silné bolesti). My štítkaři sice máme komplikovanější život, než ti úplně zraví lidé, ale ne zase o tolik. Každé ráno se usměj a řekni si: MOHLO TO BÝT PŘECE HORŠÍ! A sama uvidíš, že ti bude mnohem líp na dušičce :-) Přeju ti, abys každý den našla co nejvíce důvodů k radosti (třeba i malinkatých) a určitě se mi zase někdy ozvi, jak ti je:-)
Doufám, že čím dál líp!!! Papa, Mona.

(PS: Užívám Letrox a můžu tě uklidnit, že moje endo mi taky pokaždé věnuje jen minimum svého času-obávám se, že je to všude stejné).

Ještě pro Monu - Po TTE 4 týdny

6. 6. 2010 22:54

Moni, ještě jsem se chtěla zeptat co jíš za léky..taky ten Euthyrox nebo něco jiného, asi budu
chtít dát kvůli tomu žaludku něco jiného. Protože, jak jsem tady četla dříve, po operaci se začíná s dávkou 100 a pak se to zvyšuje - to tedy potom nevím, co by to se mnou dělalo... taky bych potřebovala sehnat dobrého endo... ale to je ve hvězdách,budu se muset naučit čarovat a nějakého
přičarovat všem kdo potřebují opravdu pana doktora, či pí doktorku co je na úrovni.... a věnovala by nám více toho času a hlavně odpovědí...

Lenča pro Monu - Po TTE 4 týdny

6. 6. 2010 22:47

Ahoj Moni,tak jsi mě alespoň trošičku uklidnila, protože člověk si hned říká - co, co to je a nervičky pracují. Mně se potíže zhoršily, abych pravdu řekla po jednom telefonátu, takže stresík - volala mi osoba, s kterou jsem tedy opravdu mluvit nechtěla,no bylo to krátké a nečekané, ale byl tam tam stresík, úplně mě bodlo v krku, potom začal bolet celý krk, hrudník - no byla to síla- takže to chce hlavně klídek,klídeček - ale víš co, mě rozhodí teď věci, které mě dříve nevadily - a to jím menší dávky léků na uklidnění, chtěla jsem to úplně odbourat, ale vždy mě něco nečekaného rozhodí.
Musím si dávat pozor na ty stresíky.... myslím, že moc těchto našich bolestí je z té proklaté psychiky, ale co s tím udělat.... No, musíme bojovat. Měj se pěkně pa Lenča

Mona - Pro Lenču

6. 6. 2010 19:58

Ahoj Leni, já jsem měla svoje "výročí" včera (měsíc po operaci štítky) a bohužel mám přesně tytéž potíže jako ty. V krku mě bolí permanentně, každodenní únava jako po skládání uhlí (sotva ráno vstanu) a o žaludeční nevolnosti ani nemluvím... Zrovna dneska jsem si při procházce s manželem a dětma říkala: Zlaté časy před operací!!! To mě jen trochu tlačil ten můj uzel, ale proti současnému stavu to bylo úplně zanedbatelné. Ta únava snad časem přejde, ale ten žaludek mi vadí asi nejvíc, protože úleva nastává jen ve chvíli, kdy se pořádně najím. To je ale problém, protože si jen "horko těžko" držím váhu a musím jíst velice malé porce, abych zase hned nepřibrala - hlavně při těch hormonech... Je to začarovaný kruh. Nemáme ale na vybranou, musíme vydržet a doufat, že bude líp. Co nám taky zbývá? Vždycky se rozhlédnu kolem sebe a uvědomím si, že jsou na tom lidi mnohem hůř než my. Tak hlavu vzhůru :-)