Jdi na obsah Jdi na menu
 



 

Moje operace - Úplné odstranění štítné žlázy (TTE)

 

Místo: Nemocnice a poliklinika Clinicum Vysočany, Praha

Operatér: primář MUDr. Jiří Svoboda, kterému bych tímto chtěla moc moc poděkovat a nejenom jemu, ale i celému týmu lékařů a sestřiček vysočanské nemocnice.

Datum: 2. dubna 2007

Čas: 9.30 - 11.30 hodin

Bala jsem se, nebudu psat, ze ne...ale uz vic nez rok jsem byla smirena s tim, ze me operace ceka a mela jsem spoustu informaci. Doma jsem se drzela a snazila jsem se nepripoustet si, ze za par dni uz jdu, proste jsem na to nemyslela. Padlo to na me az v nemocnici, ten typicky strach - jestli se vzbudim, bude to bolet, budu moct vubec mluvit a polykat?!

 

Do nemocnice jsem nastupovala den predem tj. 1.4.2007 v 18h. Cekani nebylo nic prijemneho, na pokoji se mnou byla jedna starsi pani po operaci zlucniku. Mela jsem stesti, kolem devate vecer privezli holcinu v mem veku se zlomenou nohou, tak jsem si hned mela s kym povidat a uteklo to. Dostala jsem cipek, injekci proti srazlivosti krve, zmerili mi teplotu a tlak a pak uz jsem jen cekala na dalsi den. Na noc jsem dostala prasek na spani. Sice mi zabral, ale kdyz to porovnam s tim, ze ten samy prasek jsem si vzala asi treti den po operaci a spala skoro 14hodin nepretrzite, musela jsem byt opravdu hodne nervozni.

Operovali me jako druhou ten den. Rano jsem dostala jeste jednu tabletu na uklidneni. Ze salu si toho moc nepamatuju, jen jak me tam dovezli, napichli mi zilu, taky jsem slysela, jak probouzeji z narkozy pacienta, ktereho operovali prede mnou. Pani anesteziolozka byla moc mila, stejne tak vsechny sestry na sale. Prilozily mi k obliceji takovou tu masku a me se chtelo okamzite spat, no spis takovej pocit jako kdyz omdlevam a nekdo mi zezadu tlaci do hlavy. Primar prisel az kdyz jsem spala (pry :o)). Nepamatuju si ani prevoz ze salu (i kdyz jsem pry bezprostredne po probuzeni zvracela, ale to je pry u operaci krku normalni). Uplne jsem se vzbudila az na posteli (JIP prestavovali, takze me odvezli primo na pokoj). Byla jsem prekvapena, protoze jsem necitila vubec zadnou bolest a mohla jsem polykat i celkem obstojne mluvit. Do zily mi kapala infuze, pak jeste neco proti bolesti a vapnik. Sestricky me chodily neustale kontrolovat, merily mi tlak a ptaly se, jestli necitim brneni v prstech. Hodinu a pul po operaci jsem uz napsala prvni smsky a pak jen spala a spala. Navecer dorazila mamca na navstevu, tak jsem s ni uz mluvila. Z krku mi vedl dren, ze ktereho do banky odkapavala krev a hnis z rany, ale moc toho nebylo, ani mi to nijak nevadilo. Taky jsem nesmela vstat z postele, i misu na curani mi prinesly. Pomalinku jsem brckem upijela caj, ale v noci jsem bohuzel jeste nekolikrat zvracela. Toho jsem se bala, ale opravdu to slo bez sebemensich problemu.

Druhy den me sestry nutily pomalu vstat a dojit se oplachnout, na malou atd. Bylo to dobre, lezenim je clovek hrozne unavenej az malatnej. Takze odpoledne jsem se uz s rehabilitacni sestrou prochazela po chodbe, pravda s tzv. kabelkou, coz tady rikaji te lahvicce od drenu, takze jsem byla fakt kocka:o).
Navecer jsem dostala jeste injekci proti bolesti a sumivy vapnik. Ten den jsem snidala housku namacenou v caji, k obedu krupicovou a k veceri bramborovou kasi.

Treti den jsem uz normalne chodila, dren mi rano odstranili, to bylo malinko neprijemne. Jedine co mi vadilo byla kanyla v ruce, pro pripad, ze by bylo potreba, dat mi infuzi s vapnikem. Hladinu vapniku mi merili prvni a treti den po operaci. Tlak, teplota a krevni testy byly rozhodujici pro propusteni domu. Treti den jsem si uz mohla dat sprchu. Na pokoji byla legrace, mela jsem opravdu stesti na spolulezici, i kdyz se s jizvou neda moc smat, tak jsme si legrace uzily az az. Domu jsem sla ve ctvrtek rano 5.4.2007.

V pondeli 9.4.2007 mi odstranili stehy a ja konecne videla, jak vypada moje jizva. Rana je sita specialnim zadnim stehem, takze se jedna v podstate o jeden jediny steh. Jeho odstraneni bylo trochu neprijemne. Ale jsem moc spokojena, jizva vypada opravdu moc hezky, verim, ze za nejaky cas nebude videt vubec. V utery 17.4. 2007 jsem byla u sveho endokrinologa na kotrole. Histologie je v poradku :o)! Lekar byl spokojen jak s hodnotami v krvi, tak i mym stavem. Nasadil mi hormon stitne zlazy Euthyrox 100, pozdeji 150. Jeho hladinu v krvi bude dal sledovat, jestli bude dostacujici nebo ne. 30. 9. 2007 nastupuji do lazni Jesenik na tritydenni pobyt, takze jsem moc zvedava a tesim se na relax.

Vsem, co to mate pred sebou chci vzkazat: niceho se nebojte, opravdu jsem cekala, ze to bude bolet a bolest jsem necitila. Na operaci jsem byla poprve a jsem srab v techto vecech. Jedna z nejhorsich veci je to cekani na operaci, pak to zaspite a den ode dne se budete citit lip a lip. Doufam, ze Vam moje vypraveni dodalo silu a vse v pohode zvladnete! :o).

 

P.S. Jestli se rozhodujete, kde operaci podstoupit, jdete do Vysocan. Vsichni jsou tu velmi profesionalni, hodni a hlavne, moooc hezci lekari:o).

Lenka (uz bez stitne zlazy :o))


Jizva bezprostředně po vyndání stehů:

Obrazek


 Moje jizva po týdnu: 

Obrazek

 

Moje jizva 14 dní po operaci:

Obrazek

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Mona - Pro Lenču

Leni, já bych se k té psychice tolik nepřikláněla. Žádný větší stres teď nemám a ve svém věku už poznám, kdy mi "pracují" nervy. Naopak bych řekla, že mám teď po dlouhé době klid a jsem psych. v pohodě. Před operací jsem měla samozřejmě strach, ale jakmile bylo po všem a dozvěděla jsem se, že je histolka negativní - všechen stres ze mě spadnul a bylo mi fajn. Tyhle potíže, které mám jsou jednoznačně fyzické následky odstranění štítky. Samozřejmě dobře vím, co dokáže psychika, že může již existující nemoc velice zhoršit, nebo doslova i zapříčinit vznik nějaké nové. Ale právě proto se tomu člověk nesmí tolik poddávat. Navíc já nejsem ten typ, který se jen tak "složí", nebo podléhá sebelítosti. Už jsem toho zažila dost a musím říct, že mě každá životní překážka nakonec spíš posílila a posunula dál, než naopak. A i tahle nemoc je svým způsobem dobrá životní zkušenost...jen je to prostě běh na "delší trať" a člověk je už z toho všeho mnohdy unavený. Ale poradím ti jednu věc: Přestaň o sobě přemýšlet tímhle "nemocným" způsobem - zkus se vidět víc jako ten šťastnější člověk (ten, který není nijak vážně nemocný a nemusí překonávat silné bolesti). My štítkaři sice máme komplikovanější život, než ti úplně zraví lidé, ale ne zase o tolik. Každé ráno se usměj a řekni si: MOHLO TO BÝT PŘECE HORŠÍ! A sama uvidíš, že ti bude mnohem líp na dušičce :-) Přeju ti, abys každý den našla co nejvíce důvodů k radosti (třeba i malinkatých) a určitě se mi zase někdy ozvi, jak ti je:-)
Doufám, že čím dál líp!!! Papa, Mona.

(PS: Užívám Letrox a můžu tě uklidnit, že moje endo mi taky pokaždé věnuje jen minimum svého času-obávám se, že je to všude stejné).

Ještě pro Monu - Po TTE 4 týdny

Moni, ještě jsem se chtěla zeptat co jíš za léky..taky ten Euthyrox nebo něco jiného, asi budu
chtít dát kvůli tomu žaludku něco jiného. Protože, jak jsem tady četla dříve, po operaci se začíná s dávkou 100 a pak se to zvyšuje - to tedy potom nevím, co by to se mnou dělalo... taky bych potřebovala sehnat dobrého endo... ale to je ve hvězdách,budu se muset naučit čarovat a nějakého
přičarovat všem kdo potřebují opravdu pana doktora, či pí doktorku co je na úrovni.... a věnovala by nám více toho času a hlavně odpovědí...

Lenča pro Monu - Po TTE 4 týdny

Ahoj Moni,tak jsi mě alespoň trošičku uklidnila, protože člověk si hned říká - co, co to je a nervičky pracují. Mně se potíže zhoršily, abych pravdu řekla po jednom telefonátu, takže stresík - volala mi osoba, s kterou jsem tedy opravdu mluvit nechtěla,no bylo to krátké a nečekané, ale byl tam tam stresík, úplně mě bodlo v krku, potom začal bolet celý krk, hrudník - no byla to síla- takže to chce hlavně klídek,klídeček - ale víš co, mě rozhodí teď věci, které mě dříve nevadily - a to jím menší dávky léků na uklidnění, chtěla jsem to úplně odbourat, ale vždy mě něco nečekaného rozhodí.
Musím si dávat pozor na ty stresíky.... myslím, že moc těchto našich bolestí je z té proklaté psychiky, ale co s tím udělat.... No, musíme bojovat. Měj se pěkně pa Lenča

Mona - Pro Lenču

Ahoj Leni, já jsem měla svoje "výročí" včera (měsíc po operaci štítky) a bohužel mám přesně tytéž potíže jako ty. V krku mě bolí permanentně, každodenní únava jako po skládání uhlí (sotva ráno vstanu) a o žaludeční nevolnosti ani nemluvím... Zrovna dneska jsem si při procházce s manželem a dětma říkala: Zlaté časy před operací!!! To mě jen trochu tlačil ten můj uzel, ale proti současnému stavu to bylo úplně zanedbatelné. Ta únava snad časem přejde, ale ten žaludek mi vadí asi nejvíc, protože úleva nastává jen ve chvíli, kdy se pořádně najím. To je ale problém, protože si jen "horko těžko" držím váhu a musím jíst velice malé porce, abych zase hned nepřibrala - hlavně při těch hormonech... Je to začarovaný kruh. Nemáme ale na vybranou, musíme vydržet a doufat, že bude líp. Co nám taky zbývá? Vždycky se rozhlédnu kolem sebe a uvědomím si, že jsou na tom lidi mnohem hůř než my. Tak hlavu vzhůru :-)

Lenča všem - Stav po TTE všem

Zdravím všechny štítkaře, kteří jsou po TTE.
Tak jsem myslela jak se to bude lepšit - a ejhle
nic moc se neděje. Jsem stále unavená, táhnutí v krku,
popálívání na hrudníku i v krku, ne stále - ale během dne se to střídá, V úterý to budou 4 týdny po operaci,
takže tedy jím pouze Euthyrox 100 a také je mi zle od žaludku a tudíž jím na žaludek Ortanol - ale to jsem měla již před operací- no a ty léky mi ten žaludek ještě více rozhodí. Joj, zlaté časy před operací. Snad se to zklidní. Měli jste někdo také takového problémy?? Děkuji všem Lenča.

Danka - pro Monu

Ahojky Moni tak dík aspon vím na co se mám připravit.Moc se mi do té operace nechce ale nedá se nic dělat ten uzel se mi sám neztratí.Ty moje dvě holky mi taky dají hodně zabrat takže tě chápu že ti dají zabrat,to ani nejde s dvěma dětma odpočívat.Ta moje mladší by se taky pořád jen mazlila a nosila.Ted musím naučit mladší Terezku aby spávala beze mě a učila se spávat s tatínkem protože je na mě hodně fixovaná beze mě se nikam nehne,půjde to těžko ale naučit se to musí.No ještě na to mám půl roku tak snad to zvládnem.To víš že to byla zkušenost pro manžela aspon ví co všechno my na mateřské musíme zvládnout.Snad to zvládne ten můj s holkama,no nic jiného mu taky nezbývá že :)Ty si z Olomouce že si byla tam na operaci?Já sem ze Květné to je vesnice u Uh.Brodu.Paní doktorka mi doporučila abych šla na tu óperaci do Zlína do Atlasu,že tam je na to specializovaný doktor a dobrý tak uvidíme.Ještě se ozu a budu ráda když ty taky:)Měj se hezky :)

Danka - pro Monu

Ahojky Moni tak dík aspon vím na co se mám připravit.Moc se mi do té operace nechce ale nedá se nic dělat ten uzel se mi sám neztratí.Ty moje dvě holky mi taky dají hodně zabrat takže tě chápu že ti dají zabrat,to ani nejde s dvěma dětma odpočívat.Ta moje mladší by se taky pořád jen mazlila a nosila.Ted musím naučit mladší Terezku aby spávala beze mě a učila se spávat s tatínkem protože je na mě hodně fixovaná beze mě se nikam nehne,půjde to těžko ale naučit se to musí.No ještě na to mám půl roku tak snad to zvládnem.To víš že to byla zkušenost pro manžela aspon ví co všechno my na mateřské musíme zvládnout.Snad to zvládne ten můj s holkama,no nic jiného mu taky nezbývá že :)Ty si z Olomouce že si byla tam na operaci?Já sem ze Květné to je vesnice u Uh.Brodu.Paní doktorka mi doporučila abych šla na tu óperaci do Zlína do Atlasu,že tam je na to specializovaný doktor a dobrý tak uvidíme.Ještě se ozu a budu ráda když ty taky:)Měj se hezky :)

Mona - Pro Petru

Ahoj, byla jsem na Hradisku z několika důvodů, ale především proto, že jsem o tamním přístupu k lidem (pacientům) měla jen samé dobré reference. Vlastně jsem nikdy od nikoho neslyšela, že by tam byl nespokojený. První věc byla, že mě tam směrovala moje doktorka (přímo ke konkrétnímu operatérovi), druhá, že za poslední rok tam bylo několik kamarádů na různých zákrocích (a všichni jen chválili) a další faktor byla moje osobní zkušenost přímo na ORL, kde jsem byla se synem odstranit nosní mandličku (cca před pěti lety). Všichni tam byli velice vstřícní a celé to prostředí na mě působilo moc příjemně :-) Hlavně tam na tebe dýchne ze zdí ta historická krása a ne strohost a pach ze Sava:-( Tím nechci říct, že by FN byla přímo špatná (to bych si nikdy nedovolila, protože mi tam profesionálně operovali strejdu s těžkou vadou srdce a další půlku rodiny) ale jsou tam s prominutím trochu jako "roboti" a mě osobně tam prostě chybí lidský přístup. Sama jsem tam za poslední dobu byla dvakrát s dětmi a ani na to nechci vzpomínat... Další věcí bylo, že když jsem do Fakultky volala, že jsem si našla útvar na krku a že mám obyvy aby to nebyla štítka (protože ji máme v rodině), tak mi stroze oznámili, že mám smůlu, protože volný termín, ve kterém by mě mohli vyšetřit mají až za tři měsíce! Na Hradisku to byl pravý opak - čas si udělali téměř okamžitě a když jsem je pak poprosila o brzký termín operace, tak mi bez zaváhání vyhověli (a to vím, že měli plný operační plán). Je to celé o člověku, o jeho přístupu a snaze pomoci... Takže se ničeho neboj a klidně se tam objednej :-) Nebo už máš termín operace? A co ti vlastně našli, uzel?

Petra - pro Monču

Ahoj Moni, ty jsi byla na operaci v Olomouci na Hradisku? Napíšeš jaké to tam bylo a jaký z toho tam máš pocit? Brzy mě to také čeká tak mám obavy.

Mona - Pro Danku

Ahoj, no únava ještě samozřejmě přetrvává, ale upřímně řečeno, nemám ani možnost jí nějak podléhat, protože moji dva lumpíci, péče o domácnost a manžel (který je věčně v práci) mi ji prostě nedávají. Ženská holt musí fungovat-tak to je. Ale když se na celou věc podívám zpětně, tak musím říct, že jsem se toho návratu do "normálního" života obávala víc, než bylo nakonec nutné. Řekla bych, že tak po dvou týdnech doma (t.j. třech po operaci) se dají vcelku normálně zvládat běžné věci. Slyšela jsem, že s tou únavou se člověk musí smířit, protože někdy přetrvává opravdu dlouhou dobu (až do ustálení hladiny hormonů). Vím, že zrovna dobrá zpráva to není, ale jsou horší věci... Že na tu operaci nespěcháš úplně chápu. Taky se mi do toho moc nechtělo, ale protože se v lednu vracím zpátky do práce (kde musím fungovat na 100%) tak jsem to už chtěla mít letos vyřízené. Navíc nemám povahu na dlouhé čekání a když jsem pochopila, že ten uzel sám prostě nezmizí, tak jsem si řekla, že půjdu rovnou hned. Rodinka to beze mne zvládla úplně na jedničku a manžel (který do té doby připálil i čaj) se o děti postaral nad očekávání dobře. Nakonec to prospělo i jemu, protože se konečně naučil malou vykoupat, přebalit i uvařit docela obstojný oběd :-) Takže buď úplně v klidu, sama uvidíš, že všechno půjde jako po másle! Měj se moc pěkně a žádné obavy si nepřipouštěj. Papa a zase se ozvi :-)

Lenka pro Zdenu - Pooperační stadium

Dobrý den Zdeno, děkuji za odpověď. Takkže jste mě uklidnila docela - fajn. Tady většinou každý píše jak je vše OK - takže pak když člověku nění tak akorát, tak si říká - co se děje.. co je.. je to v tom, že opravdu každý to má jiné... takže se budu těšit pouze až se to uklidní. Mám totiž problémy i s delším mluvením ..to se nějak zadýchám a pálí mi na hrudi... dozajista se to vyladí... již aby to bylo. Zdeno a co máte za léky a jakou dávku jste dostala po operaci - a jste ještě na neschopence, nebo již chodíte do práce???

Míša - všem

Zdravím,tak už to mám za sebou i já.Jsem 11 dní po o a zatím se cítím dobře.Byla jsem Na Homolce,šla jsem ráno jako první a dělal mě sám pan primář Paska metodou Mivat.Jsem ráda,jizva je malá,sice zatím pořád skřehotám,ale pomalu by se to mělo zlepšovat.Na pokoji jsem byla s hodnou paní,která mi hodně vyprávěla a tím pomáhala hlavně před operací,na to nemyslet.Zítra jedu k endo,která mi nasadí hormony,no a pak se uvidí.Poradí mi někdo kam do lázní?Popřípadě v těch Jeseníkách,kterou si vybrat budovu?Radši bych samostatný pokoj,přece jenom je to na dýl a já mám radši klid.Máte někdo zkušenost?Díky

kaja - pooperační stadium

Na pooperační regeneraci a hojení jizev se v současné době doporučuje spousta preparátů. Lékárny jsou jich plné. Výborný je třeba curenzym, ač není nejlevnější. I taková laserová operace je zásah do těla, někomu se jizvy hojí lépe a někomu hůře.

Zdena - pro Lenku

U každého to bude asi trošku jiné,ale každý den a týden se všechno postupně zklidnuje 3týdny ještě nic moc.Jsem po TTE přes 2měs.a teprve ted začínám být v pohodě.Na jod mi nikdo po operaci nic neříkal,jedla jsem všechno ta troška v jídle je tak malá,tak nevím.Moc zdravím Z.

Lenka pro Věru - Jídlo s jodem

Dobrý den Věro, přečetla jsem si, že jste nesměla jod, já mám to samé nyní po TTE. Nevím co tedy mohu a nemohu - jod je snad ve všem - takže nesolím, a také nevím co mám správně jíst. Nikdo Vám zde neodepsal, ale ptám se - zda-li jste již něco nezjistila někde jinde. Jsme po operaci skoro stejně - jak Vám je po těle i duši .... Děkuji Lenka.

Lenka pro všechny - Uplné odstranění štítné žlázy TTE

Ahoj všem, jsem 3 týdny po TTE a jsem stále unavená
a popálívá mě v krku. Zajímalo by mě jak jste na tom všichni ostatní - nebo byli.
Dostala jsem Euthyrox 100, dříve jsem měla pouze 50, ale v tom to asi není. Nejvíce mi vadí, že mě stále popálívá v tom krku, ale virozu nemám.
Děkuji všem za odpovědi. Lenka.

Danka - pro Monu

Ahojky děkuji ti moc za radu a průběh operace.Mám jít na operaci až 18 ledna,mohla bych jit i dřív jenže mám doma dvě holky jedna bude mít šest let a druhá má rok a půl,no a ta mladší je na mě závislá furt musí být se mnou no prostě maminčin mazánek :)Doktor mi řekl že to není zatím akutní ale stějně na tu operaci musím jít protože tam mám ten uzel.No a bojím se jak by to beze mě doma zvládli je to na čtyři dny do nemocnice,a to je pro mě docela dlouho.Můžu se zeptat jak se ted cítíte po té operaci,ještě ste pořád unavená nebo už je to lepší?:)

Marta - že bych mohla do lázní?

Dobrý večer,vytahování drenu vůbec nebolí nemusíte mít obavy.Já jsem byla na operaci odstranění štítné žlázy v r:2005,na operaci žlučníku 17.5.2010,ale že bych mohla jet do lázní mi nikdo neřekl.

Radka - Dřen

bolí hodně když se vyndavá dřen??? a jak se postupuje prosím napište jakoby návod.. :D

Vlasta - pro všechny které čeká operace

Ahoj,dneska jsou to 2 měsíse co jsem po operaci poloviny št.žl. a chci říct všem co je teprve operace čeká,zkuste se nenervovat,já vím.že se mi to hezky říká když už mám po všem a i histologie dobře dopadla ale i já jsem měla velký problém,protože mi před třemi lety byla prokázána roz.skleróza a já se strašně bála narkozy,protože to na tuhle nemoc není moc dobré,mám syna,který je v prvním ročníku na gymnáziu a já si najednou říkala,že chci být u jeho maturity a strašně se bála,že už se třeba neprobudím,všechno dobře dopadlo a jsem ráda,že to mám za sebou a moc přeji všem,které operace čeká ať jim to dobře dopadne a ať věří,že všechno bude fajn.Jizvu mám dost vidět a mám i takový buřtík ale určitě se to zlepší a mě to ani moc netrápí.Tak všem držím palce