Jdi na obsah Jdi na menu
 



 

Moje operace - Úplné odstranění štítné žlázy (TTE)

 

Místo: Nemocnice a poliklinika Clinicum Vysočany, Praha

Operatér: primář MUDr. Jiří Svoboda, kterému bych tímto chtěla moc moc poděkovat a nejenom jemu, ale i celému týmu lékařů a sestřiček vysočanské nemocnice.

Datum: 2. dubna 2007

Čas: 9.30 - 11.30 hodin

Bala jsem se, nebudu psat, ze ne...ale uz vic nez rok jsem byla smirena s tim, ze me operace ceka a mela jsem spoustu informaci. Doma jsem se drzela a snazila jsem se nepripoustet si, ze za par dni uz jdu, proste jsem na to nemyslela. Padlo to na me az v nemocnici, ten typicky strach - jestli se vzbudim, bude to bolet, budu moct vubec mluvit a polykat?!

 

Do nemocnice jsem nastupovala den predem tj. 1.4.2007 v 18h. Cekani nebylo nic prijemneho, na pokoji se mnou byla jedna starsi pani po operaci zlucniku. Mela jsem stesti, kolem devate vecer privezli holcinu v mem veku se zlomenou nohou, tak jsem si hned mela s kym povidat a uteklo to. Dostala jsem cipek, injekci proti srazlivosti krve, zmerili mi teplotu a tlak a pak uz jsem jen cekala na dalsi den. Na noc jsem dostala prasek na spani. Sice mi zabral, ale kdyz to porovnam s tim, ze ten samy prasek jsem si vzala asi treti den po operaci a spala skoro 14hodin nepretrzite, musela jsem byt opravdu hodne nervozni.

Operovali me jako druhou ten den. Rano jsem dostala jeste jednu tabletu na uklidneni. Ze salu si toho moc nepamatuju, jen jak me tam dovezli, napichli mi zilu, taky jsem slysela, jak probouzeji z narkozy pacienta, ktereho operovali prede mnou. Pani anesteziolozka byla moc mila, stejne tak vsechny sestry na sale. Prilozily mi k obliceji takovou tu masku a me se chtelo okamzite spat, no spis takovej pocit jako kdyz omdlevam a nekdo mi zezadu tlaci do hlavy. Primar prisel az kdyz jsem spala (pry :o)). Nepamatuju si ani prevoz ze salu (i kdyz jsem pry bezprostredne po probuzeni zvracela, ale to je pry u operaci krku normalni). Uplne jsem se vzbudila az na posteli (JIP prestavovali, takze me odvezli primo na pokoj). Byla jsem prekvapena, protoze jsem necitila vubec zadnou bolest a mohla jsem polykat i celkem obstojne mluvit. Do zily mi kapala infuze, pak jeste neco proti bolesti a vapnik. Sestricky me chodily neustale kontrolovat, merily mi tlak a ptaly se, jestli necitim brneni v prstech. Hodinu a pul po operaci jsem uz napsala prvni smsky a pak jen spala a spala. Navecer dorazila mamca na navstevu, tak jsem s ni uz mluvila. Z krku mi vedl dren, ze ktereho do banky odkapavala krev a hnis z rany, ale moc toho nebylo, ani mi to nijak nevadilo. Taky jsem nesmela vstat z postele, i misu na curani mi prinesly. Pomalinku jsem brckem upijela caj, ale v noci jsem bohuzel jeste nekolikrat zvracela. Toho jsem se bala, ale opravdu to slo bez sebemensich problemu.

Druhy den me sestry nutily pomalu vstat a dojit se oplachnout, na malou atd. Bylo to dobre, lezenim je clovek hrozne unavenej az malatnej. Takze odpoledne jsem se uz s rehabilitacni sestrou prochazela po chodbe, pravda s tzv. kabelkou, coz tady rikaji te lahvicce od drenu, takze jsem byla fakt kocka:o).
Navecer jsem dostala jeste injekci proti bolesti a sumivy vapnik. Ten den jsem snidala housku namacenou v caji, k obedu krupicovou a k veceri bramborovou kasi.

Treti den jsem uz normalne chodila, dren mi rano odstranili, to bylo malinko neprijemne. Jedine co mi vadilo byla kanyla v ruce, pro pripad, ze by bylo potreba, dat mi infuzi s vapnikem. Hladinu vapniku mi merili prvni a treti den po operaci. Tlak, teplota a krevni testy byly rozhodujici pro propusteni domu. Treti den jsem si uz mohla dat sprchu. Na pokoji byla legrace, mela jsem opravdu stesti na spolulezici, i kdyz se s jizvou neda moc smat, tak jsme si legrace uzily az az. Domu jsem sla ve ctvrtek rano 5.4.2007.

V pondeli 9.4.2007 mi odstranili stehy a ja konecne videla, jak vypada moje jizva. Rana je sita specialnim zadnim stehem, takze se jedna v podstate o jeden jediny steh. Jeho odstraneni bylo trochu neprijemne. Ale jsem moc spokojena, jizva vypada opravdu moc hezky, verim, ze za nejaky cas nebude videt vubec. V utery 17.4. 2007 jsem byla u sveho endokrinologa na kotrole. Histologie je v poradku :o)! Lekar byl spokojen jak s hodnotami v krvi, tak i mym stavem. Nasadil mi hormon stitne zlazy Euthyrox 100, pozdeji 150. Jeho hladinu v krvi bude dal sledovat, jestli bude dostacujici nebo ne. 30. 9. 2007 nastupuji do lazni Jesenik na tritydenni pobyt, takze jsem moc zvedava a tesim se na relax.

Vsem, co to mate pred sebou chci vzkazat: niceho se nebojte, opravdu jsem cekala, ze to bude bolet a bolest jsem necitila. Na operaci jsem byla poprve a jsem srab v techto vecech. Jedna z nejhorsich veci je to cekani na operaci, pak to zaspite a den ode dne se budete citit lip a lip. Doufam, ze Vam moje vypraveni dodalo silu a vse v pohode zvladnete! :o).

 

P.S. Jestli se rozhodujete, kde operaci podstoupit, jdete do Vysocan. Vsichni jsou tu velmi profesionalni, hodni a hlavne, moooc hezci lekari:o).

Lenka (uz bez stitne zlazy :o))


Jizva bezprostředně po vyndání stehů:

Obrazek


 Moje jizva po týdnu: 

Obrazek

 

Moje jizva 14 dní po operaci:

Obrazek

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Marcela - Evě i všem

Ahoj Evo, tak to máš za sebou. Jak já ti závidím. Přeju Ti brzké uzdravení, hezkou jizvu a těším se na další zprávy...


Já jsem v pátek byla v nemocnici na příjmu, pustili mě domů a dnes v 16:00 nastupuji. Zítra mě budou operovat.Začínám mít nervy a strach.Ještě nevím, kdy jdu na sál, prý mají děti přednost. Tak mi, prosím, všechny držte pěsti, ať to přežiju. Díky.

Eva - jizva

jo dneska jsem zběžně koukala na jizvu po sprchování a mytí vlasů. Nemám to moc jako Lenka tady na obrázcích - mám tam takovou tenoučkou tmavou linečku. Je to dost široké, ale to mi doktor říkal, že budou dělat širší otvor :-)

Jinak nemám žádné brnění, za což jsem ráda, celou dobu, co jsem doma, zatím nic :-)

Eva - Janě

Jani, cítím se dost unaveně, to je asi následek toho osmidenního nicnedělání :-) Polehávám víceméně v posteli, ale stýská se mi po těch elektricky polohovatelných nemocničních, ty mi vyhovovaly víc :-D Já jsem měla v úmyslu uschopnit se za cca deset dnů, ale nebudu to riskovat a nechám se uschopnit za cca 16 dní, to budu 3,5 týdne od operace. Pak už do práce musí, začíná výuka.

Myslím, že už mám i výsledek z histologie - je psaný v propouštěcí zprávě - ale moc mu nerozumím. To, čemu rozumím, mi připadá v pohodě. Zeptám se na to v pondělí doktora.

Jani, uvažuješ o lázních nebo na ně nemáš nárok? Já o nich uvažuji celkem dost, musím se na to zeptat doktorky - endo i obvodní, jak to s těmi lázněmi je, do kdy se musí uplatnit ten nárok a jak dlouho se pak čeká. Já mohu jet prakticky až v červnu, kdykoliv v létě anebo na začátku září, jinak je výuka. Ale nevím nevím, v tom Jeseníku musí být v létě určitě plno.

Jana - Evě

Ahoj Evo, tak ses taky dočkala :) A jak se cítíš? Já jdu ve čtvrtek na kontrolu k doktorce a počítám, že na začátku února bych asi nastoupila do práce. Mám z toho trochu obavy jestli nebudu moc unavená. Bude to nezvyk zase v práci :)

Eva - moje operace v UVN Střešovice 3

Hladina vápníku se mi postupně zlepšila ale do poslední chvíle jsem netušila, jestli vážně půjdu domů. Dopoledne vynesl doktor Plánička a doktor Praženica verdikt, že teda mohu jít a vyzbrojena léky jsem slavnostně odjela :-) Poprosila jsem už i o vyndání stehů, pokud je to možné (abych si mohla během víkendu umýt hlavu) a bylo mi vyhověno. Bylo to nepříjemné - asi jako když se strhává náplast, takže nic hrozného.

Hrozného vlastně nebylo nic, což jsem předem tušila. Hodně blbá byla bolest v krku od intubační trubice, ale během dne začala být více snesitelná a během dalších dvou dnů ustala.

Sestry na oddělení celkem ujdou, byla tam jedna, kterou jsem vyloženě nemusela ale zvládlo se to. Vždy je každý den přidělena sestřička na konkrétní den a pokoj a je představena, na den i na noc.

Toliko můj elaborát :-) Vojenská nemocnice je opravdu dobrá volba a několik lidí mi tam řeklo, že doktor Praženica je nejlepší či jeden z nejlepších operatérů šž u nás. A opravdu jsem měla pocit, že u něj jsem v dobré péči. Také mě potěšilo, že se tam další dva doktoři aktivně zajímali o můj stav a když mě viděli na chodbě,okamžitě se mě ptali, zda mám brnění, či mi sdělili výsledky krve. Teď čekám, jak dopadnou kontroly, jak bude vypadat jizva a v případě nějakých problémů bych ráda jela do těch lázní.

Eva - moje operace v UVN Střešovice 2

Druhý den po operaci jsem už dostala snídani (pudink a piškoty), pudink mi přišel strašně sladký a nechtěla jsem ho, piškoty jsem snědla až po namočení do čaje. Začala mě už celkem nesnesitelně bolet záda z ležení, takže jsem si vzala župan a šla jsem se zeptat sestřiček, jestli bych si nemohla na chvíli někam sednout. Řekly mi, že samozřejmě ano, na chodbě na JIP byla dvě křesílka a televize, sestřičky mi řekly, že si klidně můžu i zapnout televizi. Seděla jsem tam asi půl hodiny a volala jsem manželovi, sice slabým hlasem, ale rozuměl mi. Taky jsem si prohlédla JIPku. Je tam větší pokoj, tam jsem byla já a další tři pacienti - chlapi, pak pokoj sester a menší pokoj pro těžší případy. Soužití s těmi chlapy bylo během víkendu víc a víc příšerné, přišli mi dost bezohlední svým hekání, vzdycháním, vrtěním se a chrápáním :-) Odpoledne přišla máma, přinesla mi přesnídávku, další prádlo a další knížku a pobyla asi deset minut na chodbě, ale návštěvy mohou normálně i na ten velký pokoj a pobýt jak dlouho chtějí.

Zbytek dne a následující den, kdy jsem ještě byla na JIPce, jsem si četla knížku, lušila křížovky nebo jsem šla na chvíli na televizi. V posteli je nutné mít na sobě tlakoměr (měří každou hodinu), ale dá se vychytat, kdy je doba měření a rukáv si předtím vždy jen navléknout. Také jsem na sobě měla senzory pro EKG, o nich je také možné se odpojit. Ale je to skutečně otravné, protože v noci mě budil nejen můj tlakoměr, ale i tlakoměry ostatních. Navíc noc s mužskými pacienty - fakt malá šance na klidný spánek. Sestry na JIP jsou moc milé a šikovné, já tam zažila 3 dvojice, nejlepší je sestřička Evička s kolegyní - dvě hnědovlásky, opravdu skvělé sestry.

Na pokoj jsem se vracela 3 noci po operaci, v pondělí. To už se vědělo, že mám problém s hladinou vápníku a parathormonu (začalo se to projevovat brněním - špičky prstů na rukou a kolem pusy, jen lehce, na záchodě nohy, hodně silně, ale nešlo to do křečí), od soboty jsem už dostávala šumivý vápník, od neděle i kapačky a od pondělí ještě k tomu tachystin - kapky nahrazující parathormon. Hladina parathormonu se začala lepšit od úterý ale bylo mi jasné, že domů ve středu (to bych šla v případě bez-problémů) nepůjdu. Byla jsem každopádně ráda, že jsem zpět na oddělení, také jsem měla od pondělí vyndané drény a to je pak úplně o něčem jiném, najednou jsem se skvěle rozmluvila, mohla jsem se i lépe hýbat a jít do sprchy. Vlasy se namáčet nesměly.

Do dnešního dne jsem si "užívala" svobodu oddělení. Zhruba od úterý už jsem byla vážně dost fit, takže jsem si lebedila v posteli a četla jsem si, ve středu mi manžel donesl notebook a pouštěla jsem si nějaké seriály a chodila jsem na internet (mimochodem, UVN inzeruje, že má voné wifi, ale nemá), na televizi, nebo jsem se bavila s pacienty - třeba s paní, která tam byla už třetí týden (problém se sluchem) nebo s Martinou :-)

Eva - moje operace v UVN Střešovice

Tak mě dneska pustili, už jsem se tam začínala opravdu hodně otravovat. Tak to nějak shrnu, kdyby šel někdo další do Střešovic, ať má více info.

Dny nástupu ve Střešovicích jsou: pondělky (pro operaci v úterý nebo středu), středy (pro operaci v pátek) a pátky (pro operaci v pondělí). Vzhledem k tomu, že štítnou žlázu tam operuje snad jen dr. Praženica, který v pondělí nemá operační den, v pátek asi se šž nikoho nepřijmou. Pacient musí být noc před operací již v nemocnici. Od půlnoci nejí a nepije, v deset hodin večer dostane prášek na spaní. V šest ráno se rozdávají teploměry, před vstaním z postele je nutné si natáhnout bílé punčochy a pak už se jen čeká na operaci. Já jsem měla jít na řadu v 11,30, nakonec jsem byla na sále až v 12,15. Půl hodiny před operací jsem dostala injekci na uklidnění (vůbec nezabrala), svlékla jsem si noční košili a dostala jsem jen tak pro formu zelený průhledný empír (andělíčka). Pak jsem jela i s postelí a s osobními věcmi v košíčku na operační sál. Košíček s věcmi (bačkory, župan, pyžamo, toal. potřeby, mobil, knížka...) jede s pacientem proto, protože přímo ze sálu putuje pacient na JIP, kde stráví jednu (úterní operace), dvě (středeční operace) nebo tři (páteční operace) noci.

Před operačním sále mě sestry z lůžkového předaly sálové sestře. Přelezla jsem si na operační stůl, pod zády jsem měla vyhřívací dečku, pod nohama hřejivé gelové polštářky. Poleženíčko je docela příjemné, až na hlavu - tu jsem musela strčit do takového kolečka (taková opěrka) a asi mám velkou hlavu nebo co, ale tlačilo mě to :-) Pak mě přikryli zeleným papírem, pod ním mi svlékli košili a jela jsem na sál. Na sále jsem dostala na záda a na hrudník senzory pro sledování srdeční činnosti, na levou ruku tlakoměr, do pravé ruky mi zavedli kanylu. Levou ruku mi pak dali podél těla a ještě mě obalili dalším papírem, ten nahoře zamotali a připadala jsem si jak balíček dortíků :-) To už si anesteziolog nachystal vše potřebné pro narkozu, před oblíčej mi dali masku s proudícím kyslíkem, pustili do žíli uspávací látku, řekli mi, abych myslela na něco pěkného a já jsem s myšlenkou na manžela :-) opravdu velmi příjemně pomalu usnula.

Probuzení na JIP bylo příšerné. Takovou bolest v krku jsem nikdy nezažila (teď už si moc nevzpomínám, jak moc to bolelo, ale protože vím, že jsem si stěžovala přes smsky na všechny strany, bylo to asi fakt děsné) a bolela mě i rána. Mluvit mi moc nešlo. Okamžitě jsem dostala kapačku na bolest a trochu se to zlepšilo. Bylo asi šest hodin. Dvě hodiny jsem jen tak omámeně polehávala a zhruba v osm, kdy se vystřídala směna sestřiček, jsem poprosila o mobil a začala jsem psát, jak je mi příšerně a jak to nezvládám :-) To už jsem také dostala napít brčkem čaje a asi v devět se mě sestřička zeptala, zda bych nechtěla zkusit vstát. Chtěla jsem, dostala jsem zpátky svoji noční košili a pomalu jsme vyrazily na záchod. Z krku mi vedly dva drény, takže jsem je pobrala a šla jsem. Pak už jsem šla v podstatě spát a psala jsem domů smsky, že už je mi o něco lépe a všichni se uklidnili :-)

Jana - odkaz

http://www.stitnazlaza.info/index.html

Eva - Janě

Jani, díky za odpověď. Přesně, něco mi vadí na krku, takže jsi mě uklidnila, že se to zlepší :-)

Vápník začíná být myslím zase špatný, protože od rána opět brnění. Výsledky krve zatím ještě nevím, nikdo za mnou nebyl. Až přijde sestra s lékama, tak se jí zeptám a poprosím, aby za mnou přišel doktor říct mi co a jak.

Jana - Evě

ahoj Evo, to je dobře, že se to zlepšuje. Snad to vyjde a zítra tě propustí. Jinak k té jizvě, já jí cítila po operaci pořád, teda spíš jako by mi něco vadilo na krku a v krku,ale teď už mám naprosto normální pocit, tak si myslím, že je to normální.Začala jsem jí už masírovat a mazat Contratubexem, který mi pak doktor předepsal, tak uvidíme.

Eva - všem

ahoj holky, tak jsem zpět na lůžkovém oddělení a je to havaj, na té JIPce to začínalo být na palici :-) Bohužel jsem měla stále špatný ten vápník - dneska jsem v podstatě měla jít za normálních okolností domů, ale bohužel mě nepustili. Dnes mi zrušili kapačky a snižují mi dávky šumivého vápníku i Tachycinu a zkoušejí, co to udělá. Pokud mi hodnoty vápníku znovu nespadnou, šla bych snad v pátek.

Teď jeden dotaz k ráně. Když polykám, tak cítím, že tam mám ten řez, prostě mi na ohryzku vadí. Mám pět dní od operace. Znamená to, že už se mi ta jizva přichytila ke krku? Nebo se tyto pocity ještě zvrátí?

Menadel - Pro Evis

Ahoj Evi,jak se daří? Už jsi mažeš tu jizvu? Já tam mám poslední stroupek tak čeám jak upadne že začnu.
Kdyby jsi chtěla tak mi písni na email menadel@centrum.cz. Ahoj Lenka

Eva - Všem

Ahoj jani, je to zase o něco lepší. Stále jsem na jip a stále mám drény. Doufám, že je třeba zítra vyndájí. Mám zatím špatné hodnoty vápníku a parathormonu, brní mě prsty. Dostávám šumivý vápník a vápník v infúzích, tak snad to srovnají. Zítra bych se měla stěhovat na normální pokoj, už se na to těším :-)

Eva - Všem

Ahoj jani, je to zase o něco lepší. Stále jsem na jip a stále mám drény. Doufám, že je třeba zítra vyndájí. Mám zatím špatné hodnoty vápníku a parathormonu, brní mě prsty. Dostávám šumivý vápník a vápník v infúzích, tak snad to srovnají. Zítra bych se měla stěhovat na normální pokoj, už se na to těším :-)

Jana - Evě

Ahoj Evo, vydrž, nejhorší jsou první tři dny, pak už je to jen a jen lepší. Držím palce a ozvi se.

Eva - Všem

Ahoj všichni, jsem po operaci druhý den, ležím na jip a budu tu do pondělí. Všichni jsou moc hodní, po operaci to nebylo nic moc a měla jsem šílené nervy, ale mám to za sebou a můj stav se snad postupně zlepšuje :-) všem co to mají před sebou přeji mnoho sil.

Marcela - pro Jitu

Děkuji.Já v Benešově bydlím, tak až to budu mít za sebou, tak vám dát vědět, jak jsem byla spokojená. Doporučil mi ho MUDr. Jenšovský z Prahy, který má jednou za týden ordinaci v Benešově. Prý ho zná osobně.

Evis - pro všechny

jen holky, chtěla jsem uklidnit ty, které se bojí té ošklivé jizvy. (mně tedy přišla představa, že budu mít na krku 4-5 cm dlouho jizvu hrozná). ale podle vlastní zkušenosti můžu říct, že to není tak zlý. jen co se mi sloupne ten kus stroupku, tak už to myslím, bude dobrý! (a asi jsem měla šikovného operátéra)

Jitu - pro Marcelu

Dobrý den Marcelo, tak Vám držím palce. Chtěla jsem se zeptat zda do toho Benešova spadáte nebo Vám to někdo doporučil? Já zatím různě tápu a hledám toho nejlepšího operatéra v Praze.

Marcela - Eva

Moc, moc ti přeju, ať vše dobře dopadne a ať jsi brzy fit. Budu na tebe myslet a čekat na další zprávy. Pa