Jdi na obsah Jdi na menu
 



 

Moje operace - Úplné odstranění štítné žlázy (TTE)

 

Místo: Nemocnice a poliklinika Clinicum Vysočany, Praha

Operatér: primář MUDr. Jiří Svoboda, kterému bych tímto chtěla moc moc poděkovat a nejenom jemu, ale i celému týmu lékařů a sestřiček vysočanské nemocnice.

Datum: 2. dubna 2007

Čas: 9.30 - 11.30 hodin

Bala jsem se, nebudu psat, ze ne...ale uz vic nez rok jsem byla smirena s tim, ze me operace ceka a mela jsem spoustu informaci. Doma jsem se drzela a snazila jsem se nepripoustet si, ze za par dni uz jdu, proste jsem na to nemyslela. Padlo to na me az v nemocnici, ten typicky strach - jestli se vzbudim, bude to bolet, budu moct vubec mluvit a polykat?!

 

Do nemocnice jsem nastupovala den predem tj. 1.4.2007 v 18h. Cekani nebylo nic prijemneho, na pokoji se mnou byla jedna starsi pani po operaci zlucniku. Mela jsem stesti, kolem devate vecer privezli holcinu v mem veku se zlomenou nohou, tak jsem si hned mela s kym povidat a uteklo to. Dostala jsem cipek, injekci proti srazlivosti krve, zmerili mi teplotu a tlak a pak uz jsem jen cekala na dalsi den. Na noc jsem dostala prasek na spani. Sice mi zabral, ale kdyz to porovnam s tim, ze ten samy prasek jsem si vzala asi treti den po operaci a spala skoro 14hodin nepretrzite, musela jsem byt opravdu hodne nervozni.

Operovali me jako druhou ten den. Rano jsem dostala jeste jednu tabletu na uklidneni. Ze salu si toho moc nepamatuju, jen jak me tam dovezli, napichli mi zilu, taky jsem slysela, jak probouzeji z narkozy pacienta, ktereho operovali prede mnou. Pani anesteziolozka byla moc mila, stejne tak vsechny sestry na sale. Prilozily mi k obliceji takovou tu masku a me se chtelo okamzite spat, no spis takovej pocit jako kdyz omdlevam a nekdo mi zezadu tlaci do hlavy. Primar prisel az kdyz jsem spala (pry :o)). Nepamatuju si ani prevoz ze salu (i kdyz jsem pry bezprostredne po probuzeni zvracela, ale to je pry u operaci krku normalni). Uplne jsem se vzbudila az na posteli (JIP prestavovali, takze me odvezli primo na pokoj). Byla jsem prekvapena, protoze jsem necitila vubec zadnou bolest a mohla jsem polykat i celkem obstojne mluvit. Do zily mi kapala infuze, pak jeste neco proti bolesti a vapnik. Sestricky me chodily neustale kontrolovat, merily mi tlak a ptaly se, jestli necitim brneni v prstech. Hodinu a pul po operaci jsem uz napsala prvni smsky a pak jen spala a spala. Navecer dorazila mamca na navstevu, tak jsem s ni uz mluvila. Z krku mi vedl dren, ze ktereho do banky odkapavala krev a hnis z rany, ale moc toho nebylo, ani mi to nijak nevadilo. Taky jsem nesmela vstat z postele, i misu na curani mi prinesly. Pomalinku jsem brckem upijela caj, ale v noci jsem bohuzel jeste nekolikrat zvracela. Toho jsem se bala, ale opravdu to slo bez sebemensich problemu.

Druhy den me sestry nutily pomalu vstat a dojit se oplachnout, na malou atd. Bylo to dobre, lezenim je clovek hrozne unavenej az malatnej. Takze odpoledne jsem se uz s rehabilitacni sestrou prochazela po chodbe, pravda s tzv. kabelkou, coz tady rikaji te lahvicce od drenu, takze jsem byla fakt kocka:o).
Navecer jsem dostala jeste injekci proti bolesti a sumivy vapnik. Ten den jsem snidala housku namacenou v caji, k obedu krupicovou a k veceri bramborovou kasi.

Treti den jsem uz normalne chodila, dren mi rano odstranili, to bylo malinko neprijemne. Jedine co mi vadilo byla kanyla v ruce, pro pripad, ze by bylo potreba, dat mi infuzi s vapnikem. Hladinu vapniku mi merili prvni a treti den po operaci. Tlak, teplota a krevni testy byly rozhodujici pro propusteni domu. Treti den jsem si uz mohla dat sprchu. Na pokoji byla legrace, mela jsem opravdu stesti na spolulezici, i kdyz se s jizvou neda moc smat, tak jsme si legrace uzily az az. Domu jsem sla ve ctvrtek rano 5.4.2007.

V pondeli 9.4.2007 mi odstranili stehy a ja konecne videla, jak vypada moje jizva. Rana je sita specialnim zadnim stehem, takze se jedna v podstate o jeden jediny steh. Jeho odstraneni bylo trochu neprijemne. Ale jsem moc spokojena, jizva vypada opravdu moc hezky, verim, ze za nejaky cas nebude videt vubec. V utery 17.4. 2007 jsem byla u sveho endokrinologa na kotrole. Histologie je v poradku :o)! Lekar byl spokojen jak s hodnotami v krvi, tak i mym stavem. Nasadil mi hormon stitne zlazy Euthyrox 100, pozdeji 150. Jeho hladinu v krvi bude dal sledovat, jestli bude dostacujici nebo ne. 30. 9. 2007 nastupuji do lazni Jesenik na tritydenni pobyt, takze jsem moc zvedava a tesim se na relax.

Vsem, co to mate pred sebou chci vzkazat: niceho se nebojte, opravdu jsem cekala, ze to bude bolet a bolest jsem necitila. Na operaci jsem byla poprve a jsem srab v techto vecech. Jedna z nejhorsich veci je to cekani na operaci, pak to zaspite a den ode dne se budete citit lip a lip. Doufam, ze Vam moje vypraveni dodalo silu a vse v pohode zvladnete! :o).

 

P.S. Jestli se rozhodujete, kde operaci podstoupit, jdete do Vysocan. Vsichni jsou tu velmi profesionalni, hodni a hlavne, moooc hezci lekari:o).

Lenka (uz bez stitne zlazy :o))


Jizva bezprostředně po vyndání stehů:

Obrazek


 Moje jizva po týdnu: 

Obrazek

 

Moje jizva 14 dní po operaci:

Obrazek

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ála - Dana

Neboj se, já nepřibrala vůbec nic. Akorát potom, co jsem začala brát Letrox, mám možná větší cbuť k jídlu, i když to může být i antikoncepcí :-) ale rozhodně se nepřibírá...

Ála - Pro Aldu

Mě převezli po operaci na JIPku, tam mě nechali do druhého dne do rána, každou hodinu měřili tlak, kontrolovali výživu a starali se o nás :-) ráno mi prinseli pyzamo a odvezli na normální pokoj a hned jsem mohla chodit. Cévku nedávali, dali mi po operaci mísu a bylo to.

Bára - Aldě

Aldo, já jsem vstala pár hodin po operaci, už na JIPce. Sama jsem si došla na záchod, normálně se cévky nedávají,ale asi i záleží na nemocnici, např. v Motole to běžně nedělají,jinde jsem slyšela,že na první den dostali cévku...Asi je to individuální,ale z mých spolupacientů neměl cévku nikdo.Já jsem jen na JIP přespala a ráno jsem si sama odešla na své oddělení-no, moc jsem toho nenaležela, kecali jsme na chodbách, hráli karty, tak to ubíhalo :-) Záleží na tom, jak ti bude,ale pokud nebudeš mít komplikace, vstaneš z postele hned druhý den po operaci normálně :-)

Alda - Po operaci

Chtěla bych se zeptat někoho, kdo je již po operaci, za jak dlouho je člověk schopen vstát z postele, a zda se po operaci dává cévka do močové trubice.
Děkuji za zkušenost.

Simona - k operaci

Přesně před rokem touto dobou jsem na těchto stránkách trávila hodiny a hodiny a snažila se najít odpovědi a hlavně "uklidňující" slova a povzbuzení před očekávanou operací. Proto bych ráda teď na oplátku přispěla i já a vzkázala všem podobně vystrašeným a vynervovaným dušičkám - hlavně klid, vážně to nic není. Pro mě, člověka se syndromem bílého pláště jako vyšitým, byla operace naprosto nepředstavitelnou skutečností. Předcházela jí punkce s výsledkem podezření na zhoubný uzel. A už to jelo, fofrem doporučení do Motola, po zjištění, že bych na termín čekala 3 měsíce, objednání na kliniku ORL do FN Královské Vinohrady a za dva týdny nástup...ty dva týdny patřily k mým dosavadním nejhorším životním zážitkům, ještě že existují věcičky jako fernet a červené víno :-)))
V nemocnici jsem si nakonec úžasně odpočinula, přečetla asi pět knížek, maximálně jsem si užila tzv. oblbovačku, která na mě měla neuvěřitelný účinek, kdy jsem jela na sál totálně vysmátá a zvesela konverzovala nejen s kolemjdoucími, ale na sále s celým osazenstvem, prý jsem se i dožadovala názorné ukázky a podrobného popisu monitorů a všech těch pípajících přístrojů, ze kterých mě leze mráz po zádech i v televizním filmu :-)...no abych to zkrátila, bolest po operaci veškerá žádná, pouze lehce nepříjemné škrábání v krku a na pár dní se udělal menší otok, dvě hodinky po probuzení jsem zblajzla krupicovou kaši a večer už normálně brambory s masem, za tři dny po operaci jsem šupajdila domů...to jsem tedy ještě netušila, že si celý proces za měsíc ještě jednou zopakuji, asi abych se zocelila, pokud jde o strach z doktorů
:-)))
Jsem právě rok po operacích pro papilární mikrokarcinom, hormony jsme srovnávali asi půl roku, užila jsem si stavy poddávkování (silné padání vlasů, křeče ve svalech) i předávkování (vnitřní třes, pocity úzkosti), málem jsem se z toho zbláznila já i nastávající manžel, no teď už jde vše k lepšímu, tak jen doufáme, že se nám bez problémů podaří brzy miminko :-)

Bára - Daně

Danuš, přestaň šílet :-) Já osobně nikoho takového neznám, kdo by po operaci přibral desítky kil -já je přibrala před operací, než se přišlo vůbec na to,že mi štítka funguje blbě.Po operaci ta kila pomalu dávám dolů. Neříkám,že je lehké nabraná kila shodit,ale rozhodně není důvod,proč bys po operaci měla přibírat-možná přechodně pár kil, dokud se neupraví hladiny hormonů, to může váha kolísat, ale rozhodně nepřibereš desítky kil,to by sis je spíš musela "vyžrat" :-) Takže žádný strach,držím palce,at operace dopadne dobře.

Dana - k operaci ŠŽ

Mám před operací štítné žlázy, a dneska jsem se na netu dočetla, že se po operaci přibírá až desítky kil na váze!!! Jaké s tím máte lidičky zkušenosti? Moc děkuji.

Vlaďka - o štítce v TV

Celý týden v Sama doma o štítné žláze!!

Martina - Anetě

Ahojky, zažádat se musí nejpozději do půl roku od operace, tak jsem myslela, že bych si v červnu zažádala a v srpnu nebo září jela. Dyžtak mi napiš na mail martulina77@seznam.cz. Budu se těšit, pa

Mája - pro všechny

zdravím opět asi po roce.Když jsem se tu byla tehdy prvně podívat,mněla jsem před sebou rozhodnutí zda jít na operaci št.žlázy nebo ne.Byla jsem pár mněsíců po porodu a náš provorozený a zatím jediný syn na mně byl závislý kvůli kojení.Moc možností jsem nemněla proto ,že mi bylo stále hůř a hůř .Pocení rukou ,nervozita a taky moje časté výkyvi nalad,nesoustředěnost,v noci se mi nedařilo usnout ,sebemenší stres mi dělal potíže s polykáním ,nechutenství k jídlu,to vše už bylo mně samotné protivné.Můj manžel to období taky dost těžce nesl ,nic jednoduchého to nebylo ani pro něho.Zkrátím to a mohu vám říci že po roce sem to zase já,ta klidná osoba jak sem byla dřív ,citím sem zdravá a vydím našeho užasného syna že je spokojený i on s maminkou:-)

Daně - Marta

Danuš, i já už mám padesátku za sebou, od února jsem bez štítné žlázy a od konce března po radiojodu (měla jsem folikulární karcinom) a mohu říci, že tak dobře, jako je mi teď, mi už dlouho nebylo. Měla jsem problémy jako ty, což by se ještě dalo vydržet, ale horší byl ten uzlík, který se nakonec ukázal jako zhoubný. Nyní beru Letrox 175 (po-pá) a 125 (so,ne)a nemám vůbec žádné potíže. Od půlky dubna už jsem opět v práci, kde mi říkají,že vypadám lépe než před operací..(a já jim ráda věřím).I do schodů teď klušu jak mladice, i když mi z období, kdy jsem byla bez hormonů, pár kilíček na těle zůstalo. Dietu ale nedržím, další radiojod mne čeká v říjnu, tak event. až po něm, pokud už budu v pořádku. Ničeho se neboj, já bych po všech dosavadních zkušenostech hlavně chtěla ten uzlík co nejdřív pryč, on většinou zhoubný není, ale žít s pocitem, že možná je, bych nemohla. Operace opravdu nic není, nejhorší pro mne bylo období 8.-9.týdne bez hormonů, ale taky jsem to přežila.
Držím palečky, Marta

Eva50 - Daně

Mně je též přes padesát, na operaci jsem byla před rokem. Operací se automaticky potíže neodstraní, záleží na tom, jak dlouho bude trvat, než budeš mít správnou dávku hormonů. Pokud jsem byla předávkovaná, měla jsem potíže - např. úporná nespavost, bušení srdce, nesoustředěnost, vnitřní třes...teď, po roce, to jakž takž jde, tak uvidíme...operace se ale nemusíš bát, není to nic hrozného.

Dana - operace ŠŽ

Mám jít na operaci ke sv.Anně v Brně, už nejsem úplně nejmladší, je mi 54 let,mám z toho docela obavu, byl jste tam někdo? A řekněte mi prosím vaše zkušenosti, mám sníženou funkci a udělali se mi nějaké uzlíky, a tak mi prý odstraní celou ŠŽ, bez punkce, že to je "v blízkosti karotidy". Dost se potím, hlavně v noci,často mi "mravenčí konečky prstů a při námaze (chůze do kopce, do schodů) funím jak sentinel a každou chvíli to musím rozdýchat. Máte někdo podobné zkušenosti? A po operaci se to upraví a potíže přestanou? Díky za radu.

Bára - ORL-chururgie Motol

Já myslím,že obě dvě kliniky jsou super.Já mám dvojitou zkušenost s ORL a 100% chvála na veškerý tamní personál, i všichni mí ostatní spolupacienti naprostá spokojenost,žádné komplikace.Vzhledem k počtu operací, které se tam provádějí, jsou tam lékaři skuteční machři :-)

Vlaďka - Tomášovi

To máš pravdu, že je to rozdíl. Proto i endokrinologové z malých okresních měst posílají své pacienty místo do obvodních nemocnicí radši do krajských, resp. fakultních. Já měla jít původně do FN HK, mám ji blíž, ale s termínem to tam bylo nadupaný. I tam mi doporučovala má endokrinoložka raději chirurgii a vždy to byl specialista endokrinochirurg. Pan as. Smutný na chýře ve FN Motol vede přímo endokrinologickou ambulanci a proto mám v něj plnou důvěru a můžu vřele doporučit. Ale je to asi i tím, že ona má s nima už taky svoje skvělý zkušenosti :)

Vlaďka - Petře

Určitě, je to pro anesteziologa, který při operaci pohledem na nehty zjišťuje prokrvení a tak i stav pacienta při operaci. Já měla třeba jen obyčejný bezbarvý lak a ptala se na to den před operací a řekli mi, že tohle tak moc vadit nebude. I když ideální je bez laku..

Petra - Operace

Ahoj,chci se zeptat- je pravda,že před operací musí gelové nehty dolů? Dííky :-)

Tomas - Vlaďce

U mne to bylo přesně naopak - bylo mi doporučeno ORL v Motole. Ale jak je vidět jsou obě kliniky vynikající. V případě ev. koplikací např. s hlasivkami je však lepší být na ORL (ne nadarmo je to ušní-nosní-krční).
Co však je podstatné, aby operatér měl zkušenosti s tímto typem operace a měl naoperováno - je rozdíl když dělá pět ŠŽ týdně nebo ročně! Pro zajímavost na obou zmiňovaných klinikách v Motole dělají 500 - 600 operací ŠŽ ročně.

Monika - Uzlík (Ane)

Ane, ničeho se nebuj. Já to měla přesně jako ty. Uzel na štítné žláze na pravém laloku. Vůbec nic mi nebylo, byla jsem naprosto v pohodě. Po zjištění uzlu mi dělali asi dvakrát punkci - všechno v pořádku, pak jsem asi rok a půl docházela na kontroly - vždy po půl roce. Před Vánoci roku 2008 mi bylo oznámeno, že uzel je tužší a že by bylo lepší jej odstranit, jelikož by se to mohlo začít "zvrtávat" ve zhoubný "xindl". Po dlouhém zvažování jsem se rozhodla pro operaci. Jela jsem si tedy domluvit termín a mou endokrinoložkou mi bylo nakonec sděleno, že mi radši odstraní celou štítnou žlázu, protože na levé straně je zase cysta, ze které by se mohl později znova udělat uzel a další operace by byla problematická. Tak jsem byla jak opařená, ale i tak jsem operaci 24. 2. 2009 podstoupila. Dneska je to skorem tři měsíce a krom jizvy a doživotního braní léků fakt vůbec ani nevím, že jsem na operaci byla. Neříkám, že operace a další dny po ní, jsou procházka růžovým sadem, ale dá se to zvládnout. Lepší, než si pak zadělat na problémy, které by se jen obtížně řešily a třeba i obtížně léčily. Držím pěsti, ať už se rozhodneš jakkoliv. Monika.

Vlaďka - Motolská chirurgie

Já zase můžu vřele doporučit chirurgii.. perfektní kolektiv a pan as. Smutný je skvělej!! Navíc.. nevím, jak to máte vy.. ale třeba moje endokrinoložka mě přímo doporučila, ať se raději objednám rovnou na chirurgii a ne na ORL. Ale to je asi podle zkušeností toho kterýho doktora.